Svůj blok beru spíš tak,že se chci vykecat.Mám docela složitou povahu.Jsem hrozná cíťa a všechno si hned beru.Hlavně neúspěchy.Dneska jsem se ráno zas zvážila a měla jsem o půl kila víc.Někdo si řekne půl kila,ale když vážíte teď už 109 kg,tak vás deptá každé deko.
Je to pro mě dost flustrující,hlavně,když vím,že do příští endokrinologický poradny,která je v září,musím zhubnout pod 100 kilo.Je to boj.Připadám si jak v bludném kruhu,je to pořát dokola.Vím,že na to nesmím tak myslet a tlačit na pilu,ale pro mě je hrozně těžký smířit se stím,jak vypadám.Hlavně,když jdu do krámu a vydím tam to krásný oblečenía já se do ničeho nevejdu.Žádný hezký halenky a nebo košile,protože mám ruce jak zápasník sumo.A to nepočítám ty šaty,který nosit nemůžu,protože se mi dřou stehna o sebe a měla bych je spálený.
V létě dovolená a já zas budu na fotkách ta nejtlustší.Když se pak fotím s příbuznýma a nebo jen tak sama,tak já zaberu na fotce nejvíc místa.Už se na ně ani koukat nechci.hrozně mě to trápí.Čím dál tím víc.
Vždycky jsem se chtěla hezky oblíkat,chodila upravená... Teď si připadám jak neupravená ošklivá tlustá stařena...
Nikdy jsem takhle nechtěla vypadat.Kdyby nepřišla nemoc,tak bych asi takhle nikdy nevypadala,ale na to se přece nemůžu vymlouvat.Štítnou žlázu  má dneska kde kdo a taky hubne,tak proč ne já........ nějak mě ten život už unavuje.Po tom co mám všechno za sebou,už bych si zasloužila přece trochu štěstí a radosti,jenže já se neumím radovat,když vypadám jak přefouklá vzducholoď.
Snad mě tyhle stavy zase brzo přejdou,ale teď jsem hrozně naštvaná a hlavně smutná.Nějak se mi nic nedaří.....
Tak jak jsem na tom?? Konečně se váha hnula trochu dolu.byla tady u mě kamarádka a šli jsme spolu na procházku.Pak mi psala,že jsme ušli 5,5 km.Bylo to super a klidně by jsme ušli ještě víc,ale s dětma už jsme museli jít domů.Zase mě to tak nějak nakoplo.Jsem za to ráda.Všem co mě podpořili moc děkuju.Je to fajn.a včera mi dokonce chlap řekl,že mám menší pupek,což mě tak potěšilo...... :)))